Jako malá jsem trpěla bolestmi krční páteře a chodila na různé rehabilitace a cvičení. Neřekla bych, že to nějak výrazně pomáhalo, ale aspoň jsem byla schopná fungovat…
Hodně pomáhala jízda na koni, při které přeci jenom člověk zapojuje více svalů, než v běžném provozu. Na střední škole mi už lékaři ani nenabízeli rehabilitace, většinou mě posílali na obstřiky, což jsem už tehdy nepovažovala za úplně dobré řešení dlouhodobého problému. Při zpětném pohledu bych řekla, že mi mnohdy moje problémy ani nevěřili. Přišla poměrně dlouhá doba, kdy jsem svou krční páteř přestala řešit a vnímat, doba, kdy jsem část svého těla skutečně necítila a řešila jsem to jen ve chvílích, kdy už jsem byla na omdlení…
A potom se mi do cesty dostala Dornova metoda a já se pomalu rozhodla to zkusit. Bylo to něco úplně jiného než přístup lékařů a rehabilitačních sester a hlavně mi to velmi pomohlo. Myslím, že už když jsem odešla z prvního ošetření, napsala jsem své terapeutce žádost o informace co všechno musím nastudovat, abych tohle všechno uměla taky.
A teď jsem tady, dělám to, co mě skutečně baví a snažím se stále zlepšovat, získávat nové informace abych mohla účinněji pomáhat…